Montgolfiera

První let balonem

Jste lidé, či bohové?

Rouen,

18. července 1784
Z výše téměř 2 000 metrů vrhá Jean-Pierre Blanchard poslední zkoumavý pohled na třpytící se kanál La Manche. Britská souš je vzdálena 110 kilometrů. Příliš daleko, alespoň pro dnešek. Pak Blanchard odhodlaně zatáhne za lano a otevře ventil na svrchní straně balonu. Gondola, upevněná lany k osm metrů vysokému balonu, se začne v příkrém úhlu snášet vstříc zemi. Blanchardův doprovod nespouští oči ze stále stoupajícího barometru.
Pod oběma se rozprostírá úrodná oblast Puinsaval v Normandii. Ideální místo k přistání. Ale vznešeným tichem se náhle rozlehne křik. Oba vzduchoplavci rozeznávají skupinu rolníků, kteří se s divokými posunky sbíhají ze všech stran. Jako bez tíže se teď balon vznáší nad jejich hlavami. Někteří padají na kolena a spínají ruce k modlitbě, většina zděšeně prchá. Jeden z mužů si nakonec dodá odvahu a volá vzhůru: „Řekněte - jste lidé, či bohové?“ „Jsme lidé jako vy,“ odpovídají Blanchard a jeho společník a jako důkaz vrhají dolů své kabáty. Sedláci je v okamžiku roztrhají, každý se chce na kusu látky přesvědčit, že létající muži nejsou jen vidinou. Pak se povyk změní v jásot, někteří z rolníků se radostí současně smějí i pláčí. Balon majestátně klouže nad obilným polem, jeho koš se ještě chvíli lehce dotýká klasů a v 19.30 pak přistává na zemi, po více než dvouhodinovém letu.
Žádná jiná vymoženost patrně nevyvolala ve své době tolik nadšení jako vynález horkovzdušného balonu na konci 18. století. V době, kdy Evropané cílevědomě usilují o pochopení a ovládnutí přírody.
Vědci s přesnými rtuťovými teploměry zkoumají rozmary počasí, objevy neznámých prvků jako chlor či vodík pronikají k základům chemie. Práci, kterou dříve museli dělat lidé, nyní vykonávají první parní stroje. Skutečný přínos těchto důležitých mezníků vědy však většině současníků zůstává skryt.

Balon

Ale pak, šest let předtím, než útok na Bastilu ohlásí zánik absolutismu, zažije Evropa, dosud svíraná tuhým korzetem tradic, náhlý pocit svobody. Lidé se odpoutávají od země, lehce se vznášejí nad horami, řekami a údolími, přes hraniční závory na státečky rozdrobeného kontinentu letí pryč od bezpráví a dřiny.
„Kdo byl přítomen objevu horkovzdušného balonu, ten dosvědčí, jaký světový pohyb započal, jaká touha pronikla do tisíců myslí,“ napsal 34letý Johann Wolfgang von Goethe. Zdálo se, že je konečně vyřešen problém, starý jako lidstvo samé, na kterém ztroskotal dokonce Leonardo da Vinci. Jeho nerealizovatelné návrhy předpokládaly, že se lidé zvednou do vzduchu po vzoru ptáků – první provozuschopný létající přístroj v historii naproti tomu funguje na principu v přírodě bezpříkladném, je „lehčí než vzduch“.
Vývoj probíhal razantně. Od první představy konstrukce balonu k prvnímu letu člověka v roce 1783 neuběhlo ani dvanáct měsíců. Francie a o něco později celá Evropa poté dostávají „balonovou horečku“. Jsou to především čtyři Francouzi, jejichž výkony se opíjejí současníci a jejichž souboj o nadvládu v tomto prvním dobrodružném roce dějin letectví sledují diváci jako úžasné divadelní představení.

Blanchard

Vyučený mechanik Jean-Pierre Blanchard v něm hraje roli troufalého chvastouna – nejraději by hádanku létání vyřešil sám. Ale vznést se nad zem dokáže až s technikou svých konkurentů. Blanchard platí za energického, neohroženého, vytrvalého – ale posedlého slávou. Nakonec získá při létání více prvenství, než všichni ostatní dohromady. Mezi balonovými letci se stal hvězdou.

Montgolfiéra

Part vědce vizionáře obsadil profesor fyziky Jacques Alexandre César Charles. Sedmatřicetiletý učenec je znám svými senzačními přednáškami v Louvru, kde při experimentech zabíjí zvířata umělými blesky, třaskavými třímetrovými jiskrami z konduktoru. Ale souboj o první místo v dějinách letectví nevyhraje. To si osobují dva nenápadní výrobci papíru z francouzského venkova: Joseph a Etienne Montgolfierovi. Jsou počestní, pilní, skromní – a mezi vědci neznámí. Možná je to jen štěstí či náhoda, pomáhající připraveným, co jim jednoho zimního večera vnukne rozhodující nápad.
Zaujal Vás tento článek? Více se dozvíte v časopisu GEO.

Autor: Caroline Lahusenová