Narkóza

Poražená bolest

ŘÍKALO SE MU „ŽELEZNÝ HRABĚ“, protože bolestné výkřiky jeho pacientů ho nechávaly, jak se zdálo, naprosto klidým. Šuškalo se o něm, že mu v žilách proudí ledová voda: John Collins Warren – nejzkušenější chirurg bostonské Všeobecné nemocnice. Hubený, vzpřímený sedmašedesátník s hustým obočím a hlubokými vráskami v obličeji. Profesor anatomie světového formátu.
Dnes, v tomto zimním dopoledni počátkem roku 1845, amputuje jednomu padesátiletému muži bérec. Prudké denní světlo dopadá prosklenou kopulí přímo do operačního sálu. Dřevěné lavice v půlkruhu už se plní. Lékaři a medici chtějí pozorovat věhlasného chirurga při práci. Operační stůl potažený červeným plyšem stojí uprostřed místnosti. A na stolku vedle: dvě mísy, džbán s vodou. Lněná prostěradla, do kterých se vsákne krev. Hadice na podvázání stehenní tepny. Houba. Ve skleněné vitríně kleště, nože, lancety. Pila.
Pět minut před desátou hodinou přinesou studenti medicíny pacienta do posluchárny. Jedna nohavice jeho bílých spodků je po celé délce rozstřižená. Jakmile pacient spatří chirurgické nástroje, oči se mu rozšíří hrůzou, nevydá však ani hlásku. Pomocníci muže položí na operační stůl, nastaví opěrky hlavy.
John Collins Warren vstoupí na minutu přesně do sálu, na sobě má dlouhý redingot a černou kravatu. Svým asistentům dá znamení, aby pacienta připoutali k lůžku koženými řemínky a zafixovali mu nohy do smyček, jež jsou připevněné pomocí kovových háků ke stropu.
V sále je ticho, jakmile Warren uchopí svůj skalpel s kostěnou střenkou. Slyšet je jen zadržovaný dech pacienta. Jeho oči se zaměřují na čepel, svaly mu tuhnou.
Vtom zařve. Warren mu bleskurychle vrazil nůž hluboko do zanícené nohy, kterou už nelze vyléčit, přeťaly se vazy a nervy, žíly i provazce svalů. Muž se vzpíná, křičí, bojuje s řemeny. Obličej mu zfialoví, ztrhán bolestí a vypětím. Kožená přezka na hrudníku se přetrhla, dva pomocníci okamžitě přiskočí a vší silou tisknou trup zpět na lůžko. Pot a slzy se řinou po pacientově tváři. Jakmile se nůž podruhé zanoří do jeho nohy, pacient omdlí.
Výkřiky ustaly. Mumlání v sále už doprovází jen tupý zvuk pily, kterou doktor Warren odděluje nohu pacienta, jenž upadl do bezvědomí.
Jeden z přihlížejících sleduje životodárné mučení se zvláštním zájmem: Pětadvacetiletý dentista William Thomas Green Morton, který si v Bostonu čerstvě buduje jméno experta na zubní protézy. I jeho pacienti musejí protrpět velká muka. Především když jim trhá kořeny zubů, aby tak získal místo pro umělé zubní náhrady, které modeluje z mletého živce.
Zájem o jeho náhradní chrup je enormní. Kolik by potom musel získat klientů, kdyby je dokázal zbavit strachu z této procedury? Hrozí mu, že bolest jeho velký byznys překazí. Doktor Morton chce nad trýzní zvítězit. Uskuteční pokusy s obskurními látkami, před kterými učebnice varují. To dopoledne jeho rozhodnutí dozrálo, je pevné jako ještě nikdy předtím.
„Tento muž se brzy zotaví,“ vysvětluje John Collins Warren svému publiku, zatímco jeho pomocníci odnášejí pacienta ze sálu. Pokud se nerozšíří sněť. Anebo pokud pacient v následujících minutách po amputaci nezemře v důsledku utrpěného šoku.

Autor: GEO