Pohledy z vesmíru: Lidstvu na pospas

Finanční krize udělila lidstvu lekci z ekonomie. Ukázala, kam vede krátkodobá maximalizace zisku, nezohledňující rizika ani náklady neúspěchu. Stejnou lekci by lidstvo potřebovalo i v oblasti ekologie. Naše učební pomůcka – snímky ze satelitů nejnovější generace – dokumentují lidskou aroganci ve vztahu k životnímu prostředí. Je nás stále více, jsme stále náročnější. Drancujeme ložiska surovin, dláždíme a betonujeme jako o závod, zamořujeme vzduch skleníkovými plyny. Při pohledu z ptačí perspektivy si snáze uděláte názor, od kterého bude blíže k činům.
Jedinou konstantou v dějinách planety Země je změna. Naše domovská planeta se neustále proměňuje už od okamžiku svého vzniku před dobrými čtyřmi miliardami let. Dochází přitom k souhře vnitřních faktorů a vnějších vlivů. Země je ve své ryzí podstatě dynamická planeta. Mohutné litosférické desky se neustále posunují a přetvářejí podobu kontinentů. Pohyby doprovázejí sopečné erupce a zemětřesení. V kontextu dějin Země je její současná, lidstvu známá podoba pouhá momentka. Všechno je v pohybu, všechno se proměňuje. Včetně klimatu – a s ním spojených příznivých či nepříznivých podmínek pro rozvoj člověka, rostlin a živočichů.
Déle než 170 milionů let ovládali pevninský ekosystém dinosauři. Jejich vymření s vysokou pravděpodobností způsobil dopad obřího meteoritu a následné citelné klimatické změny. Teprve zánik dinosaurů umožnil vítězný nástup savců. Posledních 2,6 milionu let, ve čtvrtohorách, se klima několikrát výrazně změnilo. Střídání dob ledových a teplejších období po sobě zanechalo jasné stopy v podobě polárních ledovců. Poslední doba ledová skončila před pouhými 10 000 lety. Mohutný ledový krunýř svírající Evropu a Severní Ameriku povolil, pevnina se mnohde zdvihla, stoupla hladina moří. Průměrná teplota na Zemi od té doby vzrostla o čtyři až pět stupňů. V současnosti si užíváme příjemně teplé období, nesrovnatelné s podmínkami, s nimiž se museli vyrovnávat naši prehistoričtí předkové. V severnějších oblastech Ameriky, Asie i Evropy panují příznivé poměry...
...Pohled z vesmíru změny bez milosti odhalí, ve všech krajinných typech a ve všech ekosystémech. Objektivy satelitů jsou zaostřeny na smog, ozonovou díru a extrémní výkyvy počasí v atmosféře. Dokumentují oteplování oceánů a zvyšující se koncentraci škodlivých látek, ustupující ledovce v horách a v polárních oblastech, tání ledových ker. Na souši jim neuniknou čerstvé holiny, půdní eroze, následky důlní činnosti, zánik původních ekosystémů, pokles druhové rozmanitosti, zamoření sladkovodních zdrojů a zhoršení kvality pitné vody. Ani šíření pouští. A společenské změny – explozivní růst měst se všemi myslitelnými socioekonomickými důsledky.
...Globální změny můžeme pro větší názornost rozčlenit do jednotlivých „syndromů“, každému z nich pak vystavit detailní „chorobopis“ z jednotlivých symptomů. Příkladem

specifického negativního jevu může být třeba „syndrom Sahel“: příliš intenzivní zemědělství v neúrodné oblasti, spojené s venkovskou chudobou. „Syndrom vylidňování venkova“: devastace životního prostředí a rozvojové problémy v důsledku zavržení tradičního zemědělství. „Syndrom prachové mísy“: degenerace životního prostředí v důsledku využití průmyslových metod v zemědělství. „Syndrom Katanga“: devastace životního prostředí v honbě za neobnovitelnými zdroji.
Do druhé skupiny spadají problémy člověkem úmyslně vytvořeného prostředí, nazývané též syndromy rozvoje. Zmiňme „syndrom Aralského moře“: problém vyvolaný centrálním plánováním megalomanských projektů. „Syndrom asijských tygrů“: zanedbávání ekologických standardů v době prudkého hospodářského růstu nově industrializovaných zemí. „Syndrom favely“: degenerace životního prostředí a zbídačení obyvatelstva vlivem neřízené urbanizace. „Syndrom ekologických havárií“ vyvolaných technickými závadami v průmyslu a dopravě.
Neméně drastické dopady má i „komínový syndrom“: degenerace životního prostředí vlivem širokého plošného rozptylu zvláště trvanlivých škodlivin. A „syndrom odkládání odpadu“: dlouhodobá, místně koncentrovaná zátěž v blízkosti průmyslových center.
...Svět za hranicemi viditelného světla je přitom nabitý informacemi. Řadu květů zdobí UV obrazce, podle kterých se orientují včely. Nevidíme ani dlouhovlnné infračervené záření, s jehož pomocí vyhledávají kořist hadi. Nedokonalost lidského zraku se plně projevuje při pozorování vzdálených objektů, když už se dají rozlišit jenom barvy.
Zdravotní stav stromů v lese tak pozorovatel na dálku dokáže posoudit, teprve když se zbarví nebo opadá listí. Les ale dávno předtím vyzařuje varovné signály v infračerveném intervalu. Pokles buněčného napětí v rostlinném pletivu se projeví sníženou schopností listů odrážet blízké infračervené záření. „Umělé oči“ satelitů pro sledování Země snímají mnohem širší interval elektromagnetického vlnění. Dokáží zmapovat poškození rozsáhlých lesních porostů z výšky několika set kilometrů. Lidský mozek si obrázek o světě musí namíchat ze tří základních barev – červené, zelené a modré. Multi- či hyperspektrální systémy umožňují vědcům najednou snímat až 200 kanálů.
Umělé oči svůj lidský předobraz překonávají i v dalších ohledech – jsou bystrozraké. Komerční satelity už dokáží rozlišit objekty na zemském povrchu o velikosti menší než jeden metr. Při oběžné dráze ve výšce 450 kilometrů a rychlosti 25 000 kilometrů za hodinu to není špatný výkon. Přepočteno na pozemská měřítka – na tento text byste se museli dívat ze vzdálenosti 130 metrů a k tomu svižně klusat. Satelity vybavené radarem proniknou i hustými mraky a noční temnotou. Gigantický proud dat o stavu Země je tak skutečně nepřerušený.

Autor: Nils Sparwasser, Robert Meisner, Rüdiger Glaser, Stefan Dech