Egypt
Chrám Amenhotepa III., díl 4
Co strážily Memnonovy kolosy
Když
Amenhotep
v roce 1351 př. n. l. umírá, po dlouhé chorobě a – jak dokazuje jeho mumie – s uhnilými zuby, táhne se chrám v délce více než půl kilometru od východu k západu. Vlajkové stožáry ještě převyšují mohutnou vstupní bránu s Memnonovými kolosy. Dvůr za ní vede k druhé věžové bráně, postavené z nepálených cihel a omítnuté bílým vápnem. Před ní stojí čtyři zlatem pobité vlajkové stožáry z cedrového dřeva – archeologové na nich stopy zlata nalezli – a dvě sedící gigantické, dobrých 15 metrů vysoké sochy z kvarcitu, zobrazující faraona. Před třetí branou trůní na černých žulových podstavcích další pár kamenných strážců – tentokrát z alabastru. Kdo mezi nimi projde, dostane se posléze do nitra vlastního chrámu. Kolonády z více než patnáctimetrových sloupů lemují dvoranu, vydlážděnou pískovcovými deskami. Z ní kněží uzavřenou halou přicházejí k nejposvátnějšímu místu chrámu. Jako každý egyptský svatostánek je také chrám Amenhotepa III. místem, kde sídlí bohové. Ale faraon zasvětil stavbu zcela mimořádné příležitosti, svému svátku sed, který zde v přítomnosti bohů oslaví celkem třikrát; před každou reprízou nechá komplex rozšířit. Nad průběhem rituálů bdí jako jeho osobní ochránkyně Sachmet, přítomná v mnoha sochách.
Ale věčná pevnost je víc než jen scéna pro faraonův kult – je do kamene vytesaným zrcadlem Egypta a jeho velmocenských ambic. Sochy v severní polovině svatostánku zobrazují krále s korunou Dolního Egypta, v jeho jižní polovině nese Amenhotep III. korunu Horního Egypta – a do podstavců sochaři vytesali jména desítek cizích národů a míst, v jižní části černých afrických sousedů, v severní národů okolo Středozemního moře.
Jména kameníci vtesali do oválu, představujícího městské hradby. Nahoře z něj vyčnívají hlavy s charakteristickými rysy jednotlivých národů. Okolo krku mají uvázané lano, jehož druhý konec se prolíná s erbovními rostlinami Egypta, květenstvím papyru pro severní národy, lotosovými květy pro jižní. Také paže, trčící z oválu, jsou svázané. Symbolicky tak všechny národy platí za faraonovy zajatce.
Seznamy jmen ukazují, co Egypťané okolo roku 1350 př. n. l. věděli o světě a jak velké bylo jejich sebevědomí. Uvádějí všechny velké říše jihu, jako Kuš a Jam na horním toku Nilu nebo patrně na eritrejském či somálském pobřeží ležící Punt. Mezi severními národy se nachází, v Egyptě poprvé, charakteristické zobrazení chetitského knížete, odkaz na říši sílící v Malé Asii, která se brzy měla stát urputným protivníkem faraonů.
Pokračování v časopise GEO, číslo květen 2009
Autor: Anja Herold
|
