Poušť Namib
Někdo to rád HORKÉ
V den, kdy přišla voda, se Gobabeb proměnil. Po celé týdny se v dálce tvořily tmavé mraky, aniž by se k výzkumné stanici přiblížily. Koncem ledna pak do vyschlého koryta řeky Kuiseb, jedné z nejmocnějších řek v Namibii, spadly první kapky období dešťů. A o deset dní později, v době, kdy si vědci dávají čaj, ozval se z vysílačky, která stanici udržuje v kontaktu s okolními sídly, hlas: „Gobabeb, pozor! Povodeň, záplava!“. Už o několik minut později se korytem řeky Kuiseb valila první vlna: nezkrotná hnědá břečka sahající až ke kyčlím. Vřítili se do ní všichni, profesor i praktikantky. Je to první voda v korytě pouštní řeky po více než dvou letech.
Toho dne rozkvetou ježaté zakrslé keříky, akácie a tamarindy na břehu a stačí jedna další dávka deště a poušť se zahalí do něžné zeleně. V buši bují trávy – vyrážejí z měkkého písku dunových hor, vlnících se od koryta až k Atlantiku, i ze štěrku takřka nekonečných suťových polí, rozkládajících se směrem na severovýchod. Jakoby odnikud přicházejí do oblasti Gobabeb na pastvu antilopy skákavé a přímorožci jihoafričtí a vedle welwitschií podivných (Welwitschia mirabilis) starých až 2000 let vyrážejí přírůstky – poprvé po 20 letech. Sami zkušení vědci jsou ohromeni tím bohatstvím, které mohou pozorovat.
Stanice v poušti
Gobabeb – což v jazyce domorodců Nama znamená „místo fíkovníků“ – je jediná celoročně osídlená pouštní výzkumná stanice na světě. Vídeňan Charles Koch, který studoval brouky, shledal toto místo na břehu řeky Kuiseb při jedné expedici v roce 1959 jako ideální pro táboření pod širým nebem. Brzy poté vznikla stanice Gobabeb – jihoafrická protektorátní vláda ji pověřila výzkumem zdánlivě životu nepřátelské pouště Namib. A skutečně: čím intenzivněji Koch a jeho kolegové v průběhu let kopali v písku, četli stopy, obraceli štěrk a kameny, tím více života objevovali. Sukulenty a lišejníky, pavouky a termity, chameleony, hady, krtky, šakaly a více než 200 druhů brouků.
Stanový tábor na břehu řeky Kuiseb se už před lety proměnil v malé sídliště s výzkumnými budovami, obytnými domy, tenisovým hřištěm a solárními zařízeními. Osazenstvo je mezinárodní – někdy je tu 5 a někdy až 30 vědců. Navíc sem každý rok přijede více než 1000 školáků a studentů, aby se tu naučili základům pouštní ekologie. Během 50 let bylo zveřejněno více než 1800 prací, například Komunikace a pohlavní výběr u gekona zemního nebo Pohyb na dlouhé vzdálenosti u samců pavouka druhu Leucorchestris arenicola. Díky stanici Gobabeb je poušť Namib považována nejen za jednu z nejlépe prozkoumaných, ale také za druhově nejbohatší extrémní poušť na Zemi.
Životní podmínky přitom rozhodně nejsou ideální: od rána do večera žhnoucí slunce, teplota často vystupuje k 50 stupňům. Srážky nejednou dosáhnou pouze 100 milimetrů za rok a noci mohou být ledové. Extrémní podmínky – i pro vědce. Nejbližší supermarket a stožár mobilní sítě leží ve vzdálenosti čtyř hodin jízdy autem po štěrkové silnici. Soulad mezi krajinou, faunou a flórou lze sotva objevit někde jinde než tady – daleko od lidského ruchu.
Fotoshow Namib
Autor: Katja Trippelová
|
