GEO - Nový pohled na náš svět

Tichomoří

Zázrak jménem Palau

Bleskurychlá evoluce v medúzí tůni

Ongeim´l Tketau

Ten nejlepší způsob jak objevit nový ostrov, je podle pořekadla mořeplavců z Tichého oceánu velmi poetický: Nejprve si ho musíte vysnít. Michael Dawson za svým snem šel tak dlouhou, dokud nenašel Ongeim`l Tketau. Kalnou, černozelenou tůň uprostřed pralesa na jednom tropickém ostrůvku. Její břehy obklopují tlející stromy rodu Intsia. V korunách stromů štěbetají rybáci a plodožraví holubi, na dně mangrovových porostů tleje bahno.
Dawson, vedoucí našeho vědeckého týmu, přikládá výpravě na Palau stejnou váhu jako řečtí hrdinové návštěvě delfské věštírny. Ongeim`l Tketau, pramen tajemných vědomostí, zdroj vyšší pravdy. A tůň plná medúz.
Na prvních metrech, mezi větvemi a kořeny přebujelé džungle, se jich vznáší jen pár. O kus dál už několik desítek. Pak stovky, tisíce. A nakonec miliony. Ve zlatavých, pulsujících hejnech táhnou hlubinou, některé menší než mince, jiné tak velké, že zaplňují celé zorné pole potápěčských brýlí.
Hejna živoucího rosolu vědci řadí mezi medúzy z rodu kořenoústek (Mastigias). Obklopují nás, divoce se hemží, narážejí do ramen a tváří, ovíjejí se kolem krku, střílejí nám do pokožky toxické žahavé harpuny; ale jejich jed je velmi slabý. Jen v obličeji občas trochu zabrní – ale to už hejno mizí v šeru panujícím pod hladinou.
Tanec medúz: tak úchvatný, tak záhadný. Co tvory podobné hříbku nebo deštníku, obvykle obývající oceány, zaneslo do jezera uprostřed ostrova? Jak tady mohou přežít? A především, proč jich je tolik?
Podobné otázky tíží Michaela Dawsona, kalifornského biologa na sklonku čtyřicítky. Stále znova ho svádějí, aby opustil klimatizovanou laboratoř ve Státech a vyměnil ji za dusno tropů.
Dawson je pevně přesvědčen, že v hlubinách medúzí tůňky najde odpovědi i na otázky mnohem širšího významu. Chce přijít na dosud netušené mechanismy evoluce, porozumět vývoji života v prostoru a čase.

Ongeim`l Tketau, jezero dlouhé 420 metrů, široké 150 metrů a 30 metrů hluboké, leží v Tichém oceánu – na neobydleném, rozsochatém ostrůvku mikronéské Palauské republiky. Evoluční biology zaujaly specifické biotopy − slanovodní jezírka uprostřed pevniny, v nichž žijí mořské druhy, nejen medúzy, ale také ryby, mořské houby a sumky. Dalo by se také říci, že Ongeim`l Tketau je přehledné, kapesní vydání oceánu.
Nebo také: ostrov. Výspa moře uprostřed džungle.
Rostlinné a živočišné druhy vznikají, dělí se, mizí ze scény evoluce. Vývojové procesy lze nejlépe sledovat na ostrovech. Jako zvětšovací sklo zesilují efekty geografické izolace, přizpůsobení i selhání. Biologové tak dlouhodobé proměny dokážou snadněji pochopit.
Efekt ostrovní izolace na suchozemskou faunu a flóru je znám již dávno. Teprve v ostrovní říši Galapág Charles Darwin roku 1835 nalezl ony drozdce, pěnkavky a želvy sloní, které ho inspirovaly k formulování převratné teorie o vzniku druhů přirozeným výběrem. Byl svědkem toho, jak si několik málo ptáků a plazů, ztroskotaných na dalekém souostroví, muselo najít nové zdroje potravy; jak někteří ptáci přežili, protože měli mohutnější zobák – nebo se naučili používat kaktusové trny jako nástroje.
Od Darwinových časů dávají evoluční biologové ostrovním biotopům a ekosystémům přednost. A nejen těm oceánským – často stačí izolovaná oblast uvnitř kontinentu. Třeba osamělý horský vrchol, oáza v poušti, Central Park v New Yorku – nebo poslední kus lesa uprostřed vymýcené pustiny. >>> Kompletní kolekce unikátních fotografií

1 - 2 - 3 - 4 - 5 > »
  • Přidat záložku ke stránce:
  • Firefox
  • IE
  • del.icio.us
  • Mister Wong
  • Yahoo MyWeb
  • Taggle
  • Google
GEO International