GEO - Nový pohled na náš svět
Nocleh

Zácpa: Tisíce běžců se tlačí u stěny z modré fólie, která jim uzavírá cestu přes silnici. Někteří vysokou bariéru překonávají šplháním pomocí klepet. Jiní jednoduše vylezou na pancíř předchozího chodce a běží ke konci plotu o jedno poschodí výše. Tam, kde závora dočasně blokuje provoz, mohou přejít.
Tady se silnice stává stadionem - s nejvyšší hustotou sportovců a pohodlnou dosažitelností pro diváky. Televizní týmy namontovaly kamery, turisté usilují o co nejtěsnější kontakt se svými idoly. Jeden Japonec si lehá doprostřed proudu červených těl a nechá se zahalit červení.
Samotní běžci se o nic nestarají. Stoicky pokračují v cestě, v případě nutnosti také přes boty a tašky, pryč odtud. Na asfaltu nasazují krátký sprint, běží čtyřikrát rychleji než normálně, aby dosáhli stínu lesa na druhé straně.
Ostrované svou infrastrukturou změnili běh k vodě v překážkový závod. Domy, silnice, ploty a těžba fosfátů. V navigačním systému krabů samozřejmě není jediná osada na ostrově nijak označena, a tak se stane, že se zmýlí a zaběhnou mezi regály čínského obchodního supermarketu, do lákavě vonící školní kuchyně nebo do oddělení zahradnických potřeb ve stavebninách. A tam, kde domy zůstávají nepřístupné, používají spáry mezi kameny pro šplhání. Pak musejí nastoupit lidé, aby je zachránili ze sluncem rozpálených plechových střech. Někteří nechávají otevřené dveře – doufají, že návštěvníci najdou cestu k zadnímu východu. Dobří hostitelé nabízejí občerstvení: vodu v plastových miskách, déšť ze zahradních rozstřikovačů.
„Všude mrtví,“ volá mladá dáma do vysílačky. „Tady také,“ hlásí zpátky praskající hlas kolegy. Pak se znovu začnou ozývat údery mačet. Pětičlenná četa zaměstnanců správy národního parku se prodírá lesem. Tady už dlouho žádní zahradníci nepůsobili, z podrostu vybujely houštiny. Protože tohle je válečné území. Od poloviny 90. let 20. století znovu a znovu dochází ke smrtícím úderům na obývané dutiny a probíhající sportovce. Atentátníci nasazují silně leptavé kyseliny, které jejich bezbranné oběti oslepí a způsobí ztrátu jejich jasného zabarvení. Z úst tryská pěna a černá tekutina, síly slábnou. Během dvou dnů zemřou. V uplynulých deseti letech takto zemřelo asi 30 milionů obětí.
Útočníci se na ostrov dostávali už ve třicátých letech 20. století nepozorovaně na lodích a ve více skupinách: žlutí „šílení“ mravenci (Anoplolepis gracilipes) ze západní Afriky či Asie. Dlouho se čtyři milimetry dlouzí mravenci chovali nenápadně, pak se ale začali z neznámých důvodů explozivně rozmnožovat a vytvářet superkolonie.

« < 3 - 4 - 5 - 6 - 7 > »
  • Přidat záložku ke stránce:
  • Firefox
  • IE
  • del.icio.us
  • Mister Wong
  • Yahoo MyWeb
  • Taggle
  • Google
GEO International