GEO - Nový pohled na náš svět
Finále samečků

Samotářští samci se během hodin soustřeďují do hustých polí, která ze všech světových stran spějí k pobřeží. Musejí překonávat náročný terén: Cesty vedou přes příkré skalní stěny, převisy a hromady štěrku tvořené vápencovou horninou ostrou jako nůž. Tyto usazeniny sedimentů a korálových útesů byly během posledních deseti milionů let postupně vyzdviženy z moře podmořským vulkánem, jenž měří 4 572 metrů. Pravděpodobně ve stejné době přišli na pevninu i krabi.
Také letos povzbuzují sportovce fanoušci na stromech a skalách: uječení mořští ptáci jako terej Abbottův a fregatka Andrewsova, slyšet je vysoký hlas kruhoočka vánočního a sbory sovek vánočních. Shora po červené potopě pátrají kaloni.
Na okraji cesty stojí opět opancéřovaní giganti: krabi palmoví, největší ze všech suchozemských korýšů. Za své jméno vděčí legendě, podle níž dokáží česat kokosové ořechy z palem. Klepeta až pět kilogramů vážících samotářských krabů jsou skutečně mnohem silnější než lidské čelisti a mohou zdvihnout až 30 kilogramů. Případně rozlousknout krunýř některého z červených krabů. Ve srovnání s nebezpečími, která na běžce ještě čekají, se to stává zřídka.
Steve Morris si pro sebe láteří, podřazuje, točí volantem, znovu přidává plyn. Na přímočaré silnici přes deštný les vyjíždí hadovité čáry, hlavu má vystrčenou z postranního okénka, oči přimhouřené. Do obličeje mu šlehají větve, starý terénní vůz koktá a dusí se. Jen nepřejet žádné kraby. Dvě potem zalité asistentky se ženou před autem a tyčemi odstrkávají kraby na stranu. Tucty. Stovky.
Morris však hledá šest konkrétních jedinců. Do závodu nasadil „vlastní“ sportovce: Mají na sobě modré značky a nalepené vysílací antény, aby mohl jejich cestu přesně sledovat. Musí je ovšem najít – mezi miliony ostatních, dvakrát denně.
Z jednoho okénka auta se rovněž tyčí modrá anténa, vedle leží přijímač. Tichounce si pro sebe pípá. Najednou zesílí. Morris zastavuje a zmizí s anténou v podrostu. „Číslo 3 je tady,“ volá. Jedna spolupracovnice zaznamená místo nálezu na kartu. Z mnohaletých záznamů může vědec rozeznat jasné vzory běhu: Celá krabí společenství používají každoročně stejnou cestu na pobřeží a přitom si nevybírají bezpodmínečně tu nejkratší, ale kupodivu přímočarou cestu. Jak se při tom orientují, to může i Steve Morris maximálně odhadovat. Možná opakují stejnou cestu, po níž běželi poprvé, když po larválním stadiu přišli z moře na pevninu. Tentokrát mají naspěch: Termín páření je za osm dní.
Z důvodu úspory času a energie se potrava přijímá za pochodu. Nutné nářadí mají sportovci u sebe: speciální druh řezacího stroje složen ze šesti párů příborů seřazených v ústech, k nimž patří i vnější maxilipedy, tedy čelistní nožky.
Nyní, ke konci období sucha, jim deštný les nabízí bohaté menu: pestrý listový salát s bobulovitým ovocem, čerstvá semena a jemné výhonky. Nepohrdnou ani plžem achatinou žravou. Tyto přistěhovalkyně s až 30 centimetrů dlouhou nohou se řadí mezi stovku světově nejškodlivějších nájezdníků a požírají stovky rostlinných druhů.

« < 1 - 2 - 3 - 4 - 5 > »
  • Přidat záložku ke stránce:
  • Firefox
  • IE
  • del.icio.us
  • Mister Wong
  • Yahoo MyWeb
  • Taggle
  • Google
GEO International