Krabi
Běh za nový život
Thajský televizní štáb se znovu setkává v internetové kavárně. Kolegové z australské televize se potápějí v přístavu. A němečtí reportéři pijí s britskými experty na fyziologii zvířat třetí pivo. V jediné hospodě v místě zvaném Flying Fish Cove (Zátoka létajících ryb, pozn. překl.), kterému se zpravidla neřekne jinak než „osada“. Reportéři se vědců ptají pořád dokola, kdy už závod konečně začne. Silnice je v délce 22 kilometrů olemována barikádami, varovnými tabulkami pro řidiče, a dokonce jsou k dispozici i bazény a zahradní jezírka. Maraton může konečně začít. Největší na světě. Nejstarší. A nejnebezpečnější.
Vánoční ostrov se rozkládá na ploše 135 čtverečních kilometrů, nachází se v Indickém oceánu a má asi 1 400 obyvatel. Na začátku listopadu 2006 se na tomto ostrově očekává minimálně 65 milionů krabů. Poštovní známky, razítka, trička, batohy a tašky jsou ozdobeny těly atletů: široká těla v zářivě červených chitinových trikotech, upřeně hledící mozaikové oči, dvě silná klepeta, osm štíhlých končetin. Pod tím je nápis: Gecarcoidea natalis, krab červený. Kde však jen ti maratonci vězí?
Je příliš teplo a příliš sucho. Maratonci proto setrvávají ve svých startovních důlcích v blízkém deštném lese, ve skrýších jeden metr dlouhých a 35 centimetrů hlubokých. Jednotlivé kabiny uzavřené listím zaručují i při venkovní teplotě 29 stupňů Celsia chladné a vlhké prostředí. Pouze za úsvitu se sportovci občerstvují trochou rosy. Na trénink nemají v těchto vedrech ani pomyšlení - dlouhodobější činnost by znamenala smrt. Po pěti minutách by jejich svaly byly zcela překysličené.
„Vybíhají až po začátku období dešťů,“ vysvětluje fyziolog Steve Morris z Univerzity Bristol. Již 20 let cestuje za touto událostí a nikdo nezná miliony let starý běh lépe než on.
Osm kilometrů dlouhá trasa z vnitrozemí ostrova na pobřeží je u suchozemských krabů vůbec nejdelší vzdálenost. Jedna zvláštnost - předem není stanoven termín startu, ale čas příchodu. Poslední etapa – vytírání samiček v moři – končí v souladu s měsíčním cyklem krátce před novoluním. Tedy v momentě, kdy je rozdíl mezi přílivem a odlivem obzvláště malý a oblast příboje méně nebezpečná.
Kromě dálkové trati patří k závodu také další disciplíny jako výškové lezení, zápas, stavba skrýší, páření – a pro samičky rovněž povinné vzpírání. Po páření mají samičky na těle až 100 000 vajíček. „To je jako kdyby člověk musel vláčet pětikilogramový pytel brambor,“ vysvětluje krabí badatel Morris.
„Jak mohou sportovci po několikaměsíční tréninkové přestávce zaběhnout takové výkony?“ ptají se reportéři a žertují na téma dopingu v krabím sportu. Steve Morris se domnívá, že jde o zvláštní trik. Už nyní odebírají jeho čtyři asistentky některým krabům hemolymfu, tělesnou tekutinu připomínající krev. Další namátkové zkoušky budou následovat během několika hodin při běhu.
Autor: Ines Possemeyerová
|
