Historie

Vznik Československa

Situace českých zemí před rokem 1914 v rámci habsburské monarchie byla totiž značně rozporuplná. Na jedné straně se Češi transformovali v plnoprávný národ, česká společnost byla na vysokém stupni vývoje po stránce ekonomické, kulturní a společenské. Na straně druhé Češi před rokem 1914 nedosáhli téměř žádných úspěchů po stránce politické. Všechny snahy o vznik federace a o národní a jazykové vyrovnání s Němci ztroskotaly. Politický neúspěch českého národního hnutí byl obzvlášť patrný ve srovnání s Maďary, ale i Slovinci, kterým se podařilo v habsburské monarchii dosáhnout zrovnoprávnění. Proto před rokem 1914 byly mnohé naděje vkládány do následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este, který usiloval o přeměnu rakousko-uherské dynastie na federaci. Všechny možnosti změny vzaly za své po atentátu na Františka Ferdinanda v Sarajevu dne 28. června 1914 a následném vypuknutí první světové války.
Válka přinesla naprosto nové podmínky pro život českého národního hnutí. Rakousko-Uhersko se stále více dostávalo do vleku Německa a jeho plánů na ekonomické a politické ovládnutí střední Evropy. Počátek války s sebou také přinesl omezení občanských svobod a pronásledování představitelů českého národního hnutí. Největší pozornost na sebe strhlo zatčení dvou významných politiků: Karla Kramáře a Aloise Rašína, kteří byli dokonce odsouzeni k smrti. Přes veškeré pronásledování se v roce 1915 podařilo založit organizaci známou pod názvem česká Maffie. Vznikla na základě spolupráce Edvarda Beneše s Karlem Kramářem, Aloisem Rašínem, Václavem Klofáčem, Přemyslem Šámalem aj. V počátečním období patřilo mezi její základní úkoly předávání informací do zahraničí. Obecně se ale česká politika po vypuknutí války vyznačovala značnou pasivitou. Situace se změnila až po smrti císaře Františka Josefa I.
Za hranicemi Rakouska-Uherska byla situace naprosto jiná. Zásluhou T. G. Masaryka se postupně rozhoříval zahraniční odboj, který už od počátku měl jeden zásadní cíl: rozbít habsburskou monarchii a vytvořit samostatný český, respektive československý stát. Pozice samotného Masaryka byla hodně složitá: Do emigrace odešel v prosinci 1914 se svojí dcerou Olgou, v Čechách zůstal zbytek jeho rodiny, který se musel potýkat s nepříznivými životními podmínkami hlavně poté, co byl Masaryk v Rakousku-Uhersku prohlášen za vlastizrádce.
Brzy po svém odchodu do exilu vystoupil Masaryk se svojí vizí budoucího uspořádání střední a jihovýchodní Evropy. Prostor mezi Ruskem a Německem měl být radikálně změněn: Mělo být obnoveno Polsko a po rozbití Rakouska-Uherska mělo vzniknout Velké Srbsko, které by zahrnovalo všechny jihoslovanské národy, mělo vzniknout Československo (poprvé byla jasně a veřejně vyjádřena myšlenka společného státu Čechů a Slováků), Maďarsko a Rakousko. Garantem bezpečnosti nově vzniklých států nemělo být pouze Rusko, ale všechny evropské mocnosti, které se spojily v koalici proti Německu. Svoji koncepci, která se střetávala s rusofilskou orientací Karla Kramáře a Josefa Düricha, Masaryk prosadil v českém exilu a současně o ní informoval spojenecké vlády. V memorandu Independent Bohemia (duben 1915) vysvětloval význam osvobození utlačovaných národů ve střední a jihovýchodní Evropě a ve vojensko-strategickém memorandu At the Eleventh Hour (prosinec 1915) dokazoval, že Evropě chybí plán, který by jasně říkal, jak bude uspořádán středoevropský prostor po válce.
Důležitou roli v zahraničním odboji sehrál také Edvard Beneš (do exilu odešel 1. září 1915), který se stal blízkým spolupracovníkem T. G. Masaryka. V roce 1916 spolu se Slovákem Milanem Rastislavem Štefánikem založili v Paříži Československou národní radu, která se stala prvním oficiálním orgánem vystupujícím jménem Čechů a Slováků vůči představitelům dohodových mocností. Štefánik byl vůbec zajímavou postavou československého odboje. Ve Francii působil už od roku 1904, v roce 1912 se stal francouzským státním občanem. Po vypuknutí první světové války ihned vstoupil do francouzské armády jako letec. Po příchodu E. Beneše do Paříže se dal plně do služeb myšlenky Československa. Svými kontakty otevíral Benešovi a Masarykovi (znal ho z pražských studií) dveře do vysokých politických kruhů. Jako jeden z prvních představitelů zahraničního odboje si uvědomil význam budování československého vojska při prosazování myšlenky vzniku nového státu. Budování vojska, které bojovalo za dosud neexistující stát.

Autor: Marek Junek