Alternativní medicína

Síla léčivých bylin

Jak působí na organismus rostlinné preparáty

Rostliny a jejich plody využívají lidé ze všech vrstev společnosti k léčení nemocí již od nepaměti. Staří Egypťané věřili v léčivou sílu přírody, jejich znalosti pak převzali i antičtí ranhojiči. Hippokrates, narozený roku 460 před Kristem, patří mezi nejznámější lékaře tohoto období. Byl autorem tzv. Corpus Hippocraticum, což byl soupis rostlin použitelných k různým léčebným účelům. Hippokrates podnikl mnoho cest za poznáním, aby si rozšířil své znalosti. A byl to právě on, kdo se jako první dozvěděl o životním stylu, který v Indii existuje dodnes a zahrnuje mimo jiné i využití bylin a čajů: Ájurvédě. Indové dodnes důvěřují rostlinným léčivým preparátům: okolo 60 % obyvatel je pravidelně užívá, jak vysvětluje Rakesh Tuli, ředitel indického Národního výzkumného ústavu botanického. Jak na indickém subkontinentu, tak i v Africe a v Jižní Americe se tradice přírodní medicíny nepřetržitě udržuje. Ještě dnes je v amazonských provinciích Brazílie návštěva šamana každodenním rituálem.
Až pětina obyvatel v mnoha zemích důvěřuje přírodní medicíně a po celém světě se využívá okolo 35 000 léčivých rostlin. Zčásti proto, že léky vyráběné farmaceutickými firmami jsou jednoduše příliš drahé. Zčásti se bylinky a tinktury v mnoha rozvojových zemích stále těší větší důvěře než chemicky vyráběné léky.
„Rostlinná léčiva mají ve spoustě zemí velkou tradici, a už jen proto jsou velmi oblíbená,“ říká Rakesh Tuli.
V průběhu staletí nahromadili ranhojiči, druidové a medicinmani při nakládání s užitečnými rostlinami obrovské množství zkušeností a předávali je z generace na generaci.
V Evropě se tímto způsobem rozvinulo antické lékařství a z něj potom klášterní medicína ve středověku. Některá označení z této doby dosud přetrvávají v moderní botanické nomenklatuře. Také název pro rostlinný lék jako takový (fytofarmakum) pochází z řeckého „phyton“ – rostlina a „pharmakon“ – lék.
Tato hluboká historická tradice rostlinné medicíny sama o sobě vzbuzuje důvěru. Mnozí lidé se domnívají, že vysoké stáří některých receptur je důkazem toho, že se skutečně výborně hodí k léčení té které nemoci. Je to ale doopravdy tak?

„Důvěra lidí ve fytofarmaka je velká, někdy až příliš velká,“ říká Theodor Dingermann, profesor farmaceutické biologie v Německu. Často se totiž stává, že jejich kvalita citelně kolísá, mnohem silněji než u chemických léků. Pokud člověk při bolestech hlavy sáhne po aspirinu nebo jiném podobném léku, má jistotu, že tableta obsahuje pouze kyselinu acetylsalicylovou a žádnou další účinnou látku, kyselina acetylsalicylová se dá dávkovat s přesností minimálně na 500 miligramů.
U rostlinných preparátů jako je třeba třezalka, která se žvýká při depresích, je situace podstatně odlišná. Některé z nich jsou uznané jako léčiva, některé jen jako potravinové doplňky. Především ale existuje rozdíl v jejich vlastnostech. U rostlinných léků nepůsobí pouze jedna složka, ale jsou směsí několika účinných látek. Takže v již zmiňovaném výtažku z třezalky může být obsaženo několik set různých látek, některé z nich přitom ani nejsou známy.
Je ženšen pouhé placebo? Můžete si "bylinky" předepisovat bez lékaře? To vše a mnohem více se dozvíte v dubnovém vydání časopisu GEO!

V rámci tématu Síla alternativní medicíny se věnujeme i nové metodě boje s chronickými obtížemi a bolestmi, tzv. biofeedbacku. Vědci se podívali na zoubek i osvědčeným domácím receptům - slepičí polévce, čaji s medem a mnohým dalším. Čtěte články Biofeedback a Babská rada nad zlato!

Autor: Claus Peter Simon