Origami

Géniové skládanek

Robert Lang na tu válku rád vzpomíná. Přehlíží sbírku trofejí, památek na slavné bitvy. Zahrnuje komplikované výtvory, z nichž trčí výhrůžné hroty, chlupaté nohy a ostré čelisti. Vosy hrabalky, brouci herkulové a létající strašilky převážně japonské protivníky vpravdě ohromily. Protiútok na sebe nenechal dlouho čekat: kudlanky a nosorožíci.
Ve válce brouků, „Bug War“, jež zuřila na počátku devadesátých let, neexistovala žádná pravidla. S výjimkou dvou nedotknutelných principů origami: Jediný arch papíru. A žádné řezání nebo trhání.
Robertu Langovi šlo o vítězství nad mezinárodní elitou origamistů, hlavně ovšem nad geometrií. Nejskrytější tajemství ohybů a záhybů se totiž zjeví jen těm nejzatvrzelejším, nejodhodlanějším a nejchytřejším. Proměnu rovného archu papíru v dekorativní ptáky jeřáby zvládli již staří mistři. Záhada „živoucích“, trojrozměrných brouků a pavouků ale na své řešitele čekala celá staletí.
Robert Lang vyhmátne z papírové krabice jednoho tmavošedého členovce: „Mým nejvyšším trumfem bývá největší počet nohou, háčků, růžků a tykadel. Když totiž chcete poskládat figurku se spoustou odstávajících končetin, musíte mít přesně rozmyšlený každý milimetr papíru, každý záhyb musí být důsledně propočtený.“
V současnosti se Langova tajná zbraň z „Bug War“, počítačem podporovaná metoda usnadňující skládání origami do podoby hmyzu, využívá při vývoji airbagů do aut. Origamistu Langa žádali o radu také astronomové, když chtěli složit čočku obřího vesmírného teleskopu a uložit ji do transportní rakety. A sotvakdo si dnes ještě troufne prohlásit, že je v souvislosti s origami něco nemyslitelné. Při skládání papíru se jeho plocha do nekonečna zmenšuje – což zároveň znamená, že je možné téměř všechno.

Robert Lang má doktorát z fyziky, je držitelem více než 40 patentů v technice polovodičových laserů a tvůrcem více než 500 jedinečných papírových skládanek – počínaje slunéčkem sedmitečným (opus 330) přes ráčka poustevníka (opus 62) a konče zapáleně hrajícím, byť poněkud obtloustlým houslistou (opus 122).
Avšak tentýž Robert Lang dovede také celé dny společně s matematiky z Massachusetts Institute of Technology dumat v Cambridgi nad rovnicemi, které souvisejí s prostorovou strukturou bílkovin v buňkách těla. Anebo s geometrickými vlastnostmi „nesložitelných“ mnohostěnů.
Mezi origamisty je uznávanou kapacitou. O jeho genialitě není pochyb, třebaže je jaksi nevyzpytatelná, mimozemská a pro leckterého průměrného origamistu snad i odstrašující. Přitom nejde o nic víc než o pochopení několika geometrických principů skládání, jež právě Lang pochopil jako jeden z prvních – náhodou, jak sám tvrdí.
Takže zaprvé: Pavoučí končetiny, broučí kusadla a supí drápy – zformované pochopitelně tak, aby odstávaly od těla – vycházejí u všech papírových skládaček vždy ze základní formy, kterou je kruh.
Zadruhé: Naplánovat se dá libovolný počet končetin. Pokud si ovšem na papíře dokážete rozvrhnout odpovídající počet kruhů. Už jste někdy přemýšleli nad tím, jak umístit do bedničky co možná nejvíc pomerančů tak, aby zabraly co nejméně místa?
Ano, právě to je ten problém – mimochodem nejen pro zelináře, ale jak se již dlouho ví, i v geometrii. Určitá řešení tu jsou. A jak říká Lang: „Nemůžu po svém počítači chtít, aby mi navrhl dobrého kraba z papíru! Můžu ho ovšem přimět k tomu, aby mi propočítal, kde si mám na papíře naplánovat kruhy na klepeta a nohy. S tím, že poloměr kruhu bude odpovídat požadované délce končetiny a tím pádem bude v rozumném poměru k rozměrům tělíčka, které vznikne z ploch papíru zbylých mezi kruhy.“
Díla Roberta Langa často tvoří hned několik stovek přehybů. Zčásti vznikají právě na základě zmíněných propočtů. Ostatní je obdivují, napodobují a také vystavují. Jeden výrobce speciálního papíru z Massachusetts měl dokonce určitou dobu v nabídce ruční papír „Robert Lang Insect Paper“ z banánových vláken. Arch prodával za 8 dolarů; byl tenoučký, a přece pevný. Navíc vykazoval ideální poměr pružnosti a pevnosti. Ideální vlastnosti se projevovaly při každém ohybu: „Byly to takové stradivárky mezi papíry na origami,“ pochvaluje si ten, který papíru propůjčil jméno.
Dokonce už i v newyorském Museum of Modern Art Lang posloužil svému cechu jako vývěsní štít. A když se mistr přihlásí na nějakou konferenci, nemusí se pořadatelé bát neúspěchu. Vždycky se najde dost origamistů-amatérů, kteří se rádi podívají na Roberta Langa v akci. Jinak tomu nebylo ani na Pacific Coast Origami Conference ve Vancouveru.
Hotel Fairmont, Vancouver, Kanada. „Takhle se přece žádný opravdový lední medvěd nepohybuje!“ V sále Columbia Ballroom papíry jen šustí a ozývá se nejasné mumlání: „Tak jaké to bylo tenkrát poprvé? Jeřáb, co?“ Krabice s „donuty“ zůstávají netknuté. Nikdo si nechce ulepit prsty.
Ženy v domácnosti i školáci, přírodovědci i byznysmeni – všichni v sále hotelu Fairmont hovoří stejnou řečí. Co na tom, že jedni z abecedy origami dovedou stvořit sbírku poezie, zatímco druzí jsou rádi, když sestaví korektně aspoň půl věty. „Co to je? Kyklop s biskupskou čepicí?“ – „Spíš veverka s useknutou hlavou!“
Shromážděné osazenstvo však spojuje společná víra ve sklady „hora“ a „údolí“, „králičí ucha“ a promáčknutí. A v „základ vodní bomby“ a vnější cíp, díky kterému se dá elegantně přehnout špička papírové končetiny, třeba tak, aby naznačovala chodidlo nebo kopyto.
„Hej, Mr. Famous,“ zvolá jedna Asiatka, jakmile spatří Roberta Langa, jak sedí za svým notebookem. Lang se jen rozpačitě pousměje: „Já přece nespasím celý svět. Jenom skládám papír.“
Zaujal Vás tento článek? Více se dozvíte v GEO březen 2009.

Autor: TEXT: Jens Schröder