GEO - Nový pohled na náš svět

Sociologie

Babiččin život v mých genech

Family Guschler

Druhá světová válka, zima 1944/45: V západním Nizozemsku lidé hladoví, desetitisíce jich umírají. Německé vojsko je odřízlo od veškerých dodávek potravin. Mnozí z těch, kteří v té době přišli na svět, dodnes trpí následky podvýživy v prenatálním období. Nejčastější jsou poruchy metabolismu a diabetes. Jejich těhotné matky musely dlouhodobě vystačit s asi 2000 kilojouly denně a nepřijímaly tak v dostatečném množství živiny nezbytné ke správnému růstu a vývoji plodu.
Stejné riziko onemocnění se objevuje ještě u další generace. A dokonce i v generaci třetí. Je opravdu možné, aby to, jak se stravovala babička, ovlivnilo zdraví jejích vnoučat? Tuto domněnku potvrzuje čím dál více studií. Silné prožitky z matčina těla, jakými může být právě hlad nebo silný stres, působí ještě celá desetiletí a mohou být rozhodující pro další generace.
Takové vlivy okolního prostředí zanechávají stopy v lidském genotypu. Sice se neodrážejí v podobě základní struktury DNA, ale spolurozhodují o tom, jakým způsobem bude tato struktura čtena a převedena v buňce na bílkoviny.

Mustafa Kerem

Tento jev shrnují odborníci pod pojmem epigenetika. Slovo „epi“ pochází z řečtiny a znamená „mimo to, na povrchu“. Základní tezí mladého vědního oboru je předpoklad, že geny reagují na vnější vlivy a jejich aktivita tak může být zčásti trvale pozměněna. Dobře probádaný je zatím centrální mechanismus epigenetiky. Za rozhodující molekuly jsou považovány takzvané metylové skupiny, které se váží na geny nebo je naopak opouštějí a fungují jako spouštěcí či deaktivující mechanismus. Gen s navázanou metylovou skupinou není čten. Zda bude účinek pozitivní nebo negativní, je pro každý případ individuální. Někdy může být tímto způsobem potlačen gen, který chrání tělo před rakovinou, jindy může naopak dojít k zastínění škodlivých genů. Jaký může být evoluční význam epigenetického mechanismu? „Chemické označení základů dědičnosti pomáhá tělu přizpůsobit se mimořádným okolnostem a připravit se na jejich případné opakování,“ vysvětluje Florian Holsboer z Ústavu Maxe Plancka v Mnichově. Vztaženo na příklad podvyživených maá, že jejich děti byly nuceny vyzískat maximum energie z minimálního množství stravy. Na situaci hladu byly výborně připraveny. Ale nenarodily se vybaveny pro společnost, ve které je jídla dostatek a v níž na jednotlivce kalorie doslova dotírají. Epigenetické kouzlo se nevydařilo, výsledkem je časté onemocnění cukrovkou. Psychiatr Holsboer vychází z toho, že stopy v genotypu zanechávají i traumatické zkušenosti, které tak mohou mít vliv na děti, vnoučata a dokonce i pravnoučata postižených lidí.
Jeho kolegyně Rachel Yehuda tak například zjistila anomální stresové reakce u dětí matek, které v roce 2001 zažily atentát na newyorské World Trade Center, jejichž podstata je nepochybně genetického původu. Pravděpodobně došlo k regulaci jednoho či více genů odpovídajících za stresové reakce. Rachel Yehuda a Florian Holsboer se nyní zabývají otázkou, zda je tento efekt trvalého charakteru, a zda dokonce u sledovaných dětí povede k psychickým potížím, například přehnané úzkostlivosti. Vědci by rádi také přišli na to, zda je smysluplné těžce traumatizovaným lidem ihned podávat antidepresiva, a zda je možné tak předejít nežádoucím epigenetickým změnám.
Vývojoví psychologové již dlouho vycházejí z předpokladu, že prožívané emoce matky ovlivňují duševní život nenarozeného dítěte. To, v jaké pohodě či naopak pod jakými stresovými faktory prožívá těhotenství, ovlivňuje, jak dobře bude dítě a možná i jeho potomstvo zvládat zátěžové situace, zda bude odolné či naopak labilní.
„Jedno je jisté: O určitých předpokládaných hodnotách se rozhoduje již před narozením,“ říká odborník na lidskou genetiku Bernhard Horsthemke.
Ten, kdo je například díky nadváze matky epigeneticky naprogramován k plnějším tvarům, bude pravděpodobně po třicítce s kilogramy bojovat bezvýsledně. Jeho stravovací návyky, metabolismus a tím i vnější podoba těla, jsou do značné míry předem dány.
Berlínský porodník Andrea Plagemann dokázal, že matky trpící cukrovkou a těhotné s výraznou nadváhou předávají dětem sklon k onemocnění diabetem. Nemusí to nutně souviset s geny. Spíše jejich rozkolísaná látková výměna způsobuje narušení hormonální rovnováhy plodu a jeho vnitřní signalizace. Potom ani zdravý životní styl dítěte nechrání tělo dokonale před onemocněním.
Rané vlivy mohou být rozhodující, ale určitému negativnímu vývoji je možné cíleně zabránit. To ukázal například experiment bostonského biologa Larryho Feiga. Myši, které se narodily s geneticky podmíněnou poruchou paměti, umístil na první dva týdny života do prostředí plného podnětů, pestrých hraček, pohybu a s bohatým kontaktem s dalšími myšmi.
Paměťové schopnosti zvířat se tím podstatně zlepšily, a to dokonce na dobu tří měsíců, tedy dobu dostatečně dlouhou pro jejich další rozmnožování. A potomstvo evidentně profitovalo z dobrých životních podmínek svých matek. Paměť myší této třetí generace fungovala i přes zděděný genový defekt.
Podobně pozitivní účinek může mít i zdravá strava. Dokládá to pokus amerického biologa Randyho Jirtla. Myším, které měly kvůli genetické změně žlutou srst, byly velmi žravé a náchylné na onemocnění, podával zvláštní dietní krmení. Jenom díky tomu měla většina potomků zcela normální hnědou srst. Mutovaný gen sice zdědili, ale nahromaděné metylové skupiny ho dokázaly zcela vyřadit z funkce. A ještě více: zvířata zůstala až do vysokého věku čilá, štíhlá a zdravá. Zájem o takové výsledky je pochopitelný, protože když genetici hovoří o myších, mají většinou na mysli i lidi.
Nové poznatky ovšem nemají vést k unáhleným závěrům, že epigenom je možné vcelku libovolně ovlivňovat. Nikdo zatím neví, jakým způsobem by bylo možné práci metylových skupin v buňce cíleně ovlivnit. Pokud bychom ale například věděli, že z nezdravého stravování onemocní nejenom člověk sám, nýbrž i jeho potomci, potom se stravovací návyky stanou otázkou etiky. „V případě, že se prokáže, že jsou epigenetické vzorce opravdu děděny dalšími generacemi,“ říká Bernhard Horsthemke, „potom nesou těhotné ženy odpovědnost nejenom za vlastní děti, ale také za zdraví dalších generací.“

  • Přidat záložku ke stránce:
  • Firefox
  • IE
  • del.icio.us
  • Mister Wong
  • Yahoo MyWeb
  • Taggle
  • Google
GEO International