GEO - Nový pohled na náš svět

Z Osmana Kalina je dnes již dědeček a na jeho odkazu dennodenně pracuje syn Mehmet. Řeže, šroubuje, opravuje – neustále pracuje na úpravách starého altánu. Bizarní domek, který nikdy nezískal povolení od stavebního úřadu, je postaven převážně z materiálu nalezeného na ulici. Z překližky, drátů a trubek vyrostla osobitá pohádková chaloupka. Po převratu vystavěli Kalinovi horní patro s útulnou terasou a velkými okny. Tam, kde střecha dokonale netěsní, svádí dešťovou vodu obrovský trychtýř. Nejistou stabilitu domku vylepšil Mehmet zpevněním nosných zdí. A ujišťuje, že nyní „udrží tři rodiny“. 43letý dlaždič nemá valné povědomí o historii. Berlínská zeď pro něj není politicko-historickou skutečností, ale jenom místem, kde jeho otec kdysi postavil zahradní altán.
Berlínská zeď rozdělovala dnešní hlavní město přesně 28 let, 2 měsíce a 28 dní. Hrstka zachovaných částí dávno nikoho neděsí. Na zjizvené linii město postupně srůstá dohromady. Ona jizva se v posledních letech ale znovu zviditelňuje. Hledání staré hranice ve městě usnadňuje šestikilometrový pás vydlážděný kamennými kostkami.
Někdejší průběh celé zdi v současné době připomíná vyznačená trasa. 160 kilometrů německé historie je rozděleno do 14 úseků. V nejdelší zachované části zdi nazývané East Side Gallery právě probíhá rekonstrukce. Na celém úseku, stojícím nedaleko berlínského Východního nádraží a dlouhém 1 300 metrů, stavaři vyměňují zrezivělou železnou konstrukci, čistí povrch pískováním a nanášejí nový nátěr. Jako by město nejprve chtělo co nejrychleji zapomenout a nyní bojuje za poslední zbytečky nenáviděné zdi. Pozdě.
Volker Pawlowski byl rychlejší. V zahradě před budovou firmy „Souvenirs und Postkarten“ uprostřed berlínské průmyslové zóny Reinickendorf, ještě stojí několik dvoutunových segmentů zdi vysokých 3,4 metru. Jeden bývalý důstojník východoněmeckých pohraničních jednotek je kdysi označil za „nenáročné na údržbu a dokonale tvarované“. Většinu z více než stovky takových bloků betonu ale Pawlowski od převratu stačil rozsekat na malé kousíčky. V kontejnerech všude kolem se skrývají bedny s úlomky betonu. „Berlínská zeď, kam se podíváš,“ říká 52letý Pawlowski. Ve svém naprosto specifickém berlínském oboru je vlastně světovou jedničkou. Nikdo nevlastní tolik starého východoněmeckého betonu jako on. To, co nahromadil, určitě nestačí během svého života zpracovat. Zeď pro něj neznamená nic než obchodní záměr. „Samozřejmě, že člověk nedokáže nemyslet na to, co se tam dělo. Ale časem na to myslíte čím dál tím míň.“ V téhle fázi se Pawlowski nachází teď. Zeď už ho unavuje. Hluk sbíječky, každý den jen kousíčky betonu a spousta prachu. „V podstatě už té zdi mám plné zuby,“ říká Pawlowski. Ale zůstává jejím zajatcem, protože nemá jinou možnost. Samozřejmě, že kousky betonu nepředstavují jeho hlavní obchodní činnost, „zeď se těžko účtuje“, možná tvoří deset procent celkového obratu, víc asi ne. Ale stále je to prapůvod jeho podnikání. Dnes produkuje dalších asi 200 druhů zboží.
Volker Pawlowski měl za sebou 18 let manuální práce na stavbách, když v roce 1991 vycítil šanci na osamostatnění. Na počátku byl jenom jedním z těch, kteří s kladivem a majzlíkem v ruce z Berlínské zdi odsekávali památeční kousky. Když si ale o rok později uvědomil, že na tom moc nevydělá, obvolal okolní recyklační sběrné dvory a ve velkém stylu jim nevrhl, že koupí veškeré zbytky Berlínské zdi, které mají k dispozici. Nejvíc pátral po barevných částech zdi pomalovaných ze západní strany pestrými graffiti.
Až od chvíle, kdy větší kusy přestaly jít na odbyt („Kam si je mají lidi taky vystavit, že?“), uvažoval Pawlowski o praktickém menším balení. Vymyslel vlastní akrylové obaly a originální certifikáty a v roce 1995 přišel s pohlednicemi s patentovaným čipem. Ty se prodávají ze všeho nejlépe. Do pohlednice se vyřízne třícentimetrový otvor a do něj se zasadí plastová krabička s jedním či více kousky berlínské zdi. „Je to právě obal, co rozhoduje o prodejnosti,“ říká Pawlowski. Každý den vyrobí 150 takových kusů berlínské historie připravených k odeslání. Pawlowski prodává výhradně velkoobchodům a obchodům se suvenýry, jednotlivé památeční předměty stojí mezi 2 a 4,50 eur. Obrat klesá, výročí, které přináší rok 2009, dosud na prodeji nezaznamenal. Žádné velké bohatství sice nenahromadil, ale říká, že je spokojený.
Existují lidé, kteří Pawlovskému vyčítají, že Berlínskou zeď vylepšuje, aby se lépe prodávala. Prý oživuje barvy tam, kde už vybledly. Pawlowski je ale přesvědčen, že trocha barvy neuškodí, „jinak je to jen kus starého betonu“. Co říkají jiní, je mu jedno. A dost možná jeho sprejové barvy pomáhají udržet památku Berlínské zdi při životě. Aspoň tak rychle nevybledne.

« < 1 - 2 - 3 - 4 - 5
  • Přidat záložku ke stránce:
  • Firefox
  • IE
  • del.icio.us
  • Mister Wong
  • Yahoo MyWeb
  • Taggle
  • Google
GEO International