GEO - Nový pohled na náš svět
Copan001

Složila konečně své puzzle? Vrátný neví. Danielle Silva (27 let), 17. patro, blok B. Dopoledne pracuje v bance, odpoledne studuje matematiku a v noci vysedává nad skládačkou Vedute di Roma moderna. Originál z 18. století visí v pařížském Louvru. 3 000 dílků jí nedává spát, často ráno vyráží do práce se zarudlýma očima.
I sám Severino sní o tom, že se jednou do Copanu přestěhuje. Jako Danielle, která se prý nikde jinde necítí tak bezpečně jako tady, v samém srdci města.
Nebo jako Ana Cancela Risso. 66letá vdova z Uruguaje, přitahovaná jasným světlem zářícím vysoko nad temnými uličkami starého města. Koupila si byt v 29. patře bloku B. Každou středu bývalá baletka dává mezi sloupořadím jednoho z mezipater, kdysi plánovaného jako divadlo, hodiny tanga. A pes Fred ji při tom věrně doprovází. O svůj „sál“ se obávat nemusí, realizace projektovaného divadla uvázla na mrtvém bodě už před 45 lety.
Ana Risso je opravdu šťastná, že může bydlet v centru, kde jsou nižší ceny než v luxusních čtvrtích. Za čtyři realy, zhruba 36 korun, si tu můžete na kadeřnickém učilišti nechat ostříhat vlasy.
Šťastný je i architekt Wendel Campanella (33 let) druhé patro, blok C. Unaven hřmotnou architekturou nových čtvrtí na jihu města, vrátil se do centra, do „dějiště moderny“, jak Copanu lichotí. Campanella si cení především toho, jak se v obřím domě na rozdíl od samotného São Paula mísí jednotlivé společenské vrstvy. Majitelé jednotlivých bytů spolu ovšem přílišné kontakty neudržují. Většina svých několik metrů čtverečních navíc pronajímá dál.
Wendel Campanella patří k obdivovatelům Oscara Niemeyera, vizionáře, jednoho z nejplodnějších tvůrců 20. století. Niemeyer realizoval více než 600 projektů, mimo jiné i veřejné budovy v hlavním městě Brasília, zařazené na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Oscar Niemeyer, dnes více než stoletý, stále ještě pracuje jako architekt. Jedna z jeho zásad: „Neláká mě pravý úhel a ani přímá, tvrdá, nepružná linie vytvořená člověkem. Co mě láká je volná, smyslná křivka, kterou nacházím v horách mé vlasti, v meandrech řek, v oblacích na nebi, na těle milované ženy. Celý vesmír je vytvořen z křivek.“
Ve 40. letech započala industrializace São Paula, město se přelilo přes okraj historického centra do šířky a po americkém vzoru i do výšky − mladá metropole se sama hrdě titulovala „nejrychleji rostoucí město na světě“. Roku 1954 dostal Niemeyer jasné zadání: zmírnit hlad po bytech a zároveň zhmotnit nově nabyté sebevědomí města. Pro developerskou společnost Companhia Pan-Americana (odtud i název Copan) navrhl odvážnou vlnu z armovaného betonu. Doprostřed pravých úhlů São Paula zasadil prohnutou esovku.

Copan002

Jenže pak investoři zbankrotovali, stavba se začala protahovat. Než se roku 1963 do „pýchy moderny“ nastěhovali první obyvatelé, než usedli první diváci do největšího kina ve městě s 3200 místy, bujení velkoměsta se vymklo kontrole. Parky a volná prostranství, o nichž snil velký architekt, musely ustoupit. Copan se náhle musel prosadit v moři mnohaposchoďových věží a upocených kancelářských králíkáren. Alespoň se na rozdíl od nich mohl chlubit vlastním směrovacím číslem: 01066-900.
Chaotický růst města způsobil, že ulici dělící Copan od sousední budovy zaslepila další zeď. A Severino da Silva Filho si kvůli ní dnes ráno opět dělá starosti.

« < 1 - 2 - 3 > »
  • Přidat záložku ke stránce:
  • Firefox
  • IE
  • del.icio.us
  • Mister Wong
  • Yahoo MyWeb
  • Taggle
  • Google
GEO International