GEO - Nový pohled na náš svět

Ve výšce 2 140 metrů se vedle silnice objevuje benzinová pumpa. Nedaleko odsud má mohutnou základnu turecká armáda. Území obývané Kurdy je na dosah – a s jejich blízkostí roste i strach vlády ze sabotáže. Došlo k ní třeba v říjnu 2004 a srpnu 2008. Při posledním zmiňovaném útoku bojovníci Kurdské strany pracujících (PKK) ochromili dopravu ropy na téměř tři týdny.
V Posofu hledám nejbližší autobus do Erzurumu. BTC tu prochází oblastí bombových útoků, krvavých vojenských zásahů a kolem vesnic duchů, jejichž obyvatelé byli vysídleni. V průsmyku mezi skalami se silnice zužuje do jednoho pruhu. V zatáčce ji střeží kasárna – jako betonový hrad.
50 kilometrů od Erzurumu tlačí obří čerpadla ropu do rekordních 2 800 metrů. BTC tu překonává zemskou vrásu, táhnoucí se z Íránu až k Egejskému moři. Oblast ohroženou zemětřesením ropovod opouští až u města Sivas.
Horské řeky překonávají lanové mosty. Rybníčky a horská jezírka se třpytí jako střípky zrcadla. Náhorní planina spadá do úrodné nížiny. Zavlažovače zavinuly lány pšenice do závoje vodních kapek.
V Sivasu přesedám do nočního autobusu na jih. Z ropovodu, vedoucího dál nepřístupnými horami na jih ke Středozemnímu moři, by stejně nebylo ani za světla nic vidět.
Za úsvitu se před námi otevře rovinaté pobřeží. Těžká, úrodná půda, osázená kukuřicí, sójou, bavlnou a olivovníky se táhne až k moři. Vzduch prosycuje vůně soli a kvetoucích oleandrů. Rybářská vesnice Gölovasi leží poblíž přístavu Ceyhan. Koncový terminál BTC tu odnikud nepřehlédnete. 1 768. kilometr druhého nejdelšího ropovodu světa.

TERMINÁL POKŘTILI po Hejdaru Alijevovi, otci a předchůdci dnešního ázerbájdžánského vládce. Turci své dodavatele touto formou ujistili o vzájemném spojenectví. Ropa ze Sangachalu plní sedm obřích nádrží. Každá kapka strávila na cestě deset dní a šest hodin.
I z dálky je patrné molo, na kterém potrubí vybíhá z terminálu do Středozemního moře. 1 000 metrů od břehu, v tyrkysových vodách, BTC končí: Na plošině, u které kotví tankery, exportující středoasijskou ropu do Evropy i USA.
Nastal večer. V restauraci v Gölovasi se scházejí inženýři a technici z terminálu. Terasa shlíží k moři. Muži ještě stále nesundali červené reflexní vesty.
„Živí mě chutě mých nepřátel,“ říká Mesut Altinkayak, usmívá se a ukazuje na Američany, kteří v terminálu pracují. Ještě před dvěma lety byl rybář.
Zato teď umí anglicky – jako mnozí obyvatelé Gölovasi. „Od té doby, co vzniknul terminál, je s rybařením konec. Ještě sice máme lodě. Ale k čemu?“
„To je zakázáno vyjet na moře?“
„To ne. Ale v zátoce nezbyla jediná ryba. Kvůli mohutným vlnám, vyvolávaným tankery, ryby opustily svoje trdliště a celou zátoku Gölovasi.“ Altinkayak se usmívá, muži v červených vestách mu úsměv opětují a pochutnávají si na grilované rybě. Pochází z jiné zátoky. Rybáři z Gölovasi teď mají jiné úkoly.
Slunce se sklání do moře. V dálce mizí tanker, vezoucí ropu do Rotterdamu. Naši ropu. Přichází tma.

« < 6 - 7 - 8 - 9 - 10
GEO International