Globální oteplování

Vzhůru do minulosti

 V srdci tropů, nedaleko od rovníku, klopýtá Lonnie Thompson přes ledové bodáky. Těžce oddychuje, zastavuje se, sbírá síly a pak se plouží dál. Obklopuje ho bizarní svět, vyleptaný agresivními paprsky vysokohorského tropického slunce. Zmrzlé krátery, tisíce miniaturních kopí a oštěpů, sahajících sotva po kotníky, začarované vlny a ledové paláce. Pod každým krokem se část jiskřícího království hroutí a na povrch tryská sněhová voda.
Oslepující záře, řídký vzduch. Výškoměr ukazuje 5420 metrů nad mořem. Vysoko nad námi hraničí bělostný ledovec s blankytnou oblohou. Od cíle, vrcholu největšího tropického ledového štítu na světě, dělí Thompsona celé hodiny. „Quelccaya Icecap”, perla jihovýchodního Peru, se nevzdává zadarmo.
Po každých deseti krocích následuje přestávka. Thompson si musí oddechnout. Opírá se plnou vahou o hůl, sklání hlavu ke kolenům, aby se do mozku nahrnula okysličená krev. Chvíli se tak dokáže soustředit na svůj nejbližší cíl – příštích deset kroků. Dostaví se i očekávaný nával kašle. Někdy se zdá, že mu vzpouzející se plíce zpřelámou žebra. Thompson čeká, až záchvat odezní. Pak stoupá dál.
Není to poprvé, co se zdá být na pokraji sil. Jako by se začínal vzdávat, jako by se měl každou chvíli zhroutit. Jakoby mu hory tentokrát daly naplno pocítit svou klidnou převahu. Už ale přece vybojoval zoufalejší bitvy – třeba o 7200 metrů vysokou Dasuopu v Číně. Nebo mezi lavinami a sněhovými bouřemi na vrcholu Huascaránu severně od Limy.
Paprsky vysokohorského slunce zdůrazňují každou vrásku na vědcově spáleném obličeji. Thompson působí staře. A poněkud nepatřičně, v klobouku s širokou krempou a modré košili, kterou by si běžný smrtelník oblékl do práce. Thompson ale koneckonců právě pracuje. Celé léto tráví na špičce ledovce, těsně pod kótou 5680 metrů.
Po dalších dvou hodinách výstupu stane Thompson konečně na vrcholu. Sesouvá se na žlutý kontejner s vybavením, lačně nasává kyslík z masky, polyká dvě tablety. „No problem,“ škytá.
Lonnie Thompson nedávno oslavil 58. narozeniny. Potýká se s astmatem i se srdeční slabostí. Už před 20 lety mu lékaři zakázali výpravy do vysokohorského terénu. Přesto v mrazivém vzduchu nejvyšších světových pohoří strávil víc, než by většina lidí vydržela. Sečteno a podtrženo, tři a půl roku čistého času nad hranicí 5500 metrů.
Ještě totiž nesplnil svou misi. Neúnavně odebírá vzorky z nitra tropických ledovců. Z jejich složení, analýz plynů a prachových zrn obsažených ve vzduchových bublinách vzorků ledových sloupců a z jeho jednotlivých vrstev se pokouší zrekonstruovat klimatické změny, které formovaly dnešní tvář Země. Zároveň tak poodhaluje část její možné budoucnosti. 
Od roku 1974 procestoval glaciolog z Ohio State University svět křížem krážem. Podnikl výpravy do And, do Tibetu, na Kilimandžáro, do východoafrického pohoří Ruwenzori. V rovníkových oblastech se ledová pole udržují jen v extrémních výškách.
Klimatologové význam tropických ledovců dlouho opomíjeli. Tropy byly považovány za oblast změnami klimatu celkově nedotčenou. Jedině v polárních zeměpisných šířkách se prý mohly výkyvy teplot a srážek dostatečně projevit. Navíc nebylo v lidských silách dopravit na tropické velikány všechno vybavení potřebné k uskutečnění zkušebních vrtů.
Lonniemu Thompsonovi se první husarský kousek podařil na počátku 80. let, kdy podnikl expedici na peruánský ledovec Quelccaya. Dnes je považován za živoucí legendu, „otce tropické glaciologie“, reálný protipól filmového Indiana Jonese. Za tři desetiletí vedl více než 50 expedic do těch nejodlehlejších koutů světa. Z ledového archivu zachránil nespočet cenných svazků.
„Led je ta nejobsáhlejší databáze, jakou si vůbec lze představit,“ doplňuje Thompson. „A ke všemu se nepokouší minulost hodnotit. Jen nám o ní podává dokonalé svědectví.“ Sloupce, vytržené z ledového příkrovu vrtnou soupravou, odhalují několik posledních tisíc let zemské historie. Američanův tým narazil na stopy středověkých sopečných erupcí, rostlinných společenstev a srážek. Vzorky prozradily i převládající směr vzdušného proudění či podíl oxidu uhličitého a metanu v atmosféře. Sběr dat o dávno minulých epochách se proměnil v hru o čas. Poslední dobou totiž kdysi rozsáhle „archivy“, tropické ledovce, začínají mizet před očima. Tání se nevyhýbá ani těm nejvyšším polohám.
Globální klimatické změny působí na tání kolem rovníku s ještě větší silou než na pólech či v Alpách. Ledová pole na Kilimandžáru se podle Thompsonových propočtů během 20. století zmenšila o 80 procent. Roku 2020 bude podle vědcových prognóz „věčný sníh“ nad Afrikou pouhou vzpomínkou.
Výběžky peruánského ledovce Quelccaya od Thompsonovi první expedice z roku 1974 rapidně ustoupily. A právě na otázku „o kolik“ se vědec se svým sedmičlenným týmem pokouší tentokrát nalézt odpověď.

Autor: Lars Abromeit